Ve čtvrtek 15. června jsme se vydali vlakem do Plzně. Naše cestování se stalo v podstatě adrenalinovým zážitkem. O výluce jsme předem věděli, nasedli jsme tedy do přistaveného autobusu. Při koupi vstupenek ale začalo drama. Naplánovaný program dne se málem celý změnil. Z minuty na minutu, podle toho, jaká zpoždění nabíraly jednotlivé vlaky, jsme uvažovali chvíli o návštěvě Strakonic, pak i jen Ražic s pěším návratem domů. Nakonec i díky velmi ochotné paní za přepážkou jsme vše zvládli a za dvě hodinky jsme v Plzni vystupovali na hlavním nádraží.
Tramvají jsme dojeli k závodu Škoda, který se nachází blízko Techmánie a kde jsme měli objednanou prohlídku. Zde se nás ujali dva průvodci, se kterými jsme nahlédli do několika různých hal a s komentářem procházeli jednotlivé provozy. Červeno-žluto-černé vozy metra směřujícího do Varšavy, černobílá tramvaj do Manheimu i červenobílá tramvaj do Bonnu byly ukázkou, jak sladit práci mnoha profesí, mechaniků, elektrikářů, vazačů lan, lakýrníků, konstruktérůi, pracovníků logistiky. Dokonce jsme je rozeznali už na první pohled, a to díky odlišným barvám oblečení.
Po odchodu ze Škodovky jsme se vrátili k nádraží a vyrazili jsme na druhou část naší exkurze, do pivovaru. Plzeňský pivovar má dlouholetou tradici, byl založen v roce 1842. Velmi příjemný pan průvodce nás seznámil nejenom s historií, ale i současným provozem. Zároveň se nám snažil vysvětlit, v čem spočívá tajemství výroby zlatavého moku, který si našel své příznivce nejenom u nás, ale i ve světě. Nahlédli jsme do původních i současných varen, stáčírny, sklepů. Vyfotili jsme se pod vodárenskou věží a na závěr jsme zakoupili suvenýry v místním obchodě.
Cesta do Písku vlakem již nebyla tak dobrodružná jako ráno, kolem šesté hodiny jsme se unavení a plní zážitků rozloučili na nádraží.
M. Štěrbová, J. Tlapová
