Z cyklu DÁME VĚDU
Mozek…záhadný orgán lidského těla. Jeho tajemství neznáme zcela ani zevnitř, jak tedy můžeme znát signály, které se dají zachytit i přes lebku zvenčí? O tom jsme se my, žáci 3. ročníku, šli přesvědčit na vlastní uši do městské knihovny.
Pan doc. Ing. Roman Moučka, Ph.D. z plzeňské fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity, katedry informatiky, nám představil svůj nevšední nemedicínský obor. Zkoumá elektrické potenciály mozku pomocí elektrod, přiložených na povrch hlavy, které snímají potřebné informace ke zpracování do grafů. V ČR probíhají výzkumy pouze neinvazivně pomocí „čepic“ s elektrodami (P300, ssvep) a čelenek. Jelikož pobyt v čelence či čepici není úplně příjemný, pokus trvá vždy jen pár desítek minut až hodinu. Ptáte se, k čemu je to dobré? Máme pár čárek v grafu, ale k čemu to pomůže? Tyto signály postupem času mohou pomoci rozhýbat člověka s trvalou disabilitou nebo jej alespoň částečně rehabilitovat. Př. Před nějakým časem pan doc. Moučka provedl jednoduchý pokus na dětech z 1. stupně ZŠ. Měly za úkol myslet na právě jedno číslo od jedné do deseti. Posadily se postupně před monitor počítače s čelenkou s elektrodami. Na monitoru před nimi se objevovala čísla v náhodném pořadí. Po celou dobu byl jejich mozek ve stálém stavu s relativně podobnými hodnotami potenciálů. Ale když přišlo číslo, na které dítě myslelo, nastala změna, a aniž by něco říkalo, počítač už věděl, že toto číslo je vybrané. Touto metodou by se v budoucnu mohlo rehabilitovat s lidmi, kteří nemohou mluvit. Moderní přístroje už dokáží rozeznat signály typu: "CHCI POHNOUT RUKOU“, ale pacient sám např. má ochrnutou půlku těla…počítač tedy vyšle pokyn malé pohyblivé destičce, aby pohnula s rukou. Není to krásné? Závěr předvelikonoční přednášky jsme strávili všetečnými dotazy z našich řad. Doufám, že nejen za sebe mohu říci, že přednáška byla moc zajímavá.
Děkujeme.
Klára Počtová, 3.B
