„Myslím, že slovní hodnocení by mělo převažovat nebo být minimálně kombinované,“ komentoval ministr školství Robert Plaga situaci okolo hodnocení v pololetí. Ve středu vydalo MŠMT dokument, ve kterém doporučuje slovní hodnocení.
Více než polovina pololetí proběhla distanční formou, která je v mnoha aspektech zcela odlišná od běžné prezenční výuky. Podmínky pro vzdělávání se začaly výrazně odlišovat. Těžko lze pak za této situace hodnotit pouze výkon a pouze známkou, protože do hry vstupují další individuální kritéria (účast na online hodinách, aktivita, komunikace s učiteli a spolužáky, schopnost rozvrhnout si čas k učení a mnohá další), která jsou známkou velmi obtížně postihnutelná.
Období distanční výuky působí negativně na psychiku mnohých z nás a sociální kontakt nám obvykle schází. Ministerstvo právě touto zátěží argumentuje k individualizaci hodnocení, které by tedy dle něj i mnohých odborníků mělo proběhnout slovně. Školám však byla ponechána možnost hodnotit klasicky známkami.
Pro nás nastává vhodná příležitost se zamyslet, co to vlastně je slovní hodnocení. V podobě zpětných vazeb a komentářů se s ním mnozí setkali na MS Teams. Existují dva rozdílné typy slovního hodnocení. První typ zvaný sumativní hodnocení popisně shrnuje práci žáka (např. aktivita, naplňování vzdělávacích cílů). Druhé je hodnocení formativní, ve kterém učitel zhodnotí žákovy přednosti i nedostatky a poskytne mu doporučení, která žáka posunou v procesu učení dopředu a motivují ho. Ideálně probíhá formou rozhovoru učitele a žáka, přičemž učitel vyslechne i žákovy postřehy k vlastnímu vzdělávacímu procesu.
Proč se se slovním hodnocením na vysvědčení přichází až nyní, když známým pedagogickým nástrojem je dlouhé roky? Výjimečná doba napomáhá nevšedním řešením, protože funkčnost léta zažitých postupů se značně omezila – například vypovídající hodnota známkování. Je dokázáno, že u slovního hodnocení převažuje pozitivní motivační role a dobře působí na psychiku žáků. Na některých školách ho ostatně již v praxi používají (např. 1. IT GYMNÁZIUM v Praze), jiné se přidaly v souvislosti s jarním uzavřením škol. Takže se nejedná o utopii, zvláště když ho naši učitelé zvládají částečně používat k hodnocení dílčích úkolů.
Na rozdíl od známek slovní hodnocení nehodnotí pouze výkon, ale zároveň neporovnává žáky mezi sebou. To je v souladu s tím, že každá osobnost je individualita, správně. Navíc slovní hodnocení přináší do hry lidskost, která může dosti obrousit hrany mezi žákem a učitelem v době, kdy se ani nemohou vídat ve škole. Slova uspořádaná do osobního sdělení zkrátka působí lidštěji než samotné číslo (či výrok typu „chvalitebně“) a již Komenský tvrdil, že škola má být především dílnou lidskosti.
Mohou stihnout učitelé do konce tohoto měsíce napsat slovní hodnocení všech svých žáků? Záleží na tom, kolik času a píle by tomu jednotliví pedagogové věnovali. Počet vyučovaných studentů se taktéž odlišuje předmět od předmětu a učitel od učitele. Je též otázkou, nakolik zná všechny své studenty učitel, který má pod sebou ve svých předmětech třeba až přes 200 studentů.
Další komplikací může být, že známky z vysvědčení hrají roli při přijímacích řízeních na některé vysoké školy. U prvního až třetího ročníku to takový problém v pololetí nepůsobí, ale maturanti obdrží již plnohodnotné vysvědčení, jako bývá zvykem v nematuritních třídách na konci roku. V případě využití slovního hodnocení by se muselo převést na známku, což by však po napsání odstavců textu nemuselo působit tak složitou práci (kombinované hodnocení).
Není ovšem možno relevantně posuzovat situaci, která ještě nikdy v podmínkách naší školy nenastala. Možná by bylo přínosné slovní hodnocení toto pololetí vyzkoušet alespoň v kombinované formě. Žáci by díky tomu obdrželi mnohem kvalitnější a komplexnější zhodnocení své činnosti v rámci jednotlivých předmětů. Rodiče by se mohli dozvědět o studiu svých dětí více než na mnohých třídních schůzkách. Pro učitele by to pak byla jednoznačně největší zátěž, ale kompenzovaná tím, že to, co dělají, má pro jejich žáky smysl, posouvá je to vpřed a motivuje k dalšímu vzdělávání.
Martin Větrovský spolu s redakcí