Žáci našich 3. ročníků se jako tradičně vydali na sportovně-turistický kurz do Nové Pece. V termínu 6. - 10. 6. vyrazila vstříc dobrodružství třída 3.A a o dva týdny později i 3.B. Nejlépe zážitky z kurzů shrnuje komentář Kláry Počtové ze 3.B
3.B vs. "Šumavský Ironman“
2 km plavání, 100 km na kole a na závěr maraton? Ne, tak to jsme neabsolvovali. My totiž po vodě napádlovali 12 km! (Dobře, 42 km jsme nakonec taky neuběhli, ale 100 km na kole, to jsme tedy najezdili!)
K našemu překvapení v pondělí v 8:00 byli na nádraží skoro všichni včas. Jenže vlak ne. Nikomu to nekazilo náladu, dokonce ani tělocvikářům, kteří neztráceli naději, že v Číčenicích vlak počká. Nepočkal.
Hned v pondělí nás čekala první vyjížďka na kole a lekce ovládání lodi. Jen taková malá ochutnávka toho, co mělo následovat v dalších dnech. Třeba jako ochutnávka nakloněné roviny kopce na Klápu, kterou jsme museli vyšlápnout každý cyklistický výlet
Úterý se neslo v duchu cyklistiky. Žádné rozjezdy pro hvězdy, rovnou celodenní výlet po stopách Krále Šumavy, který čítal nejen slušnou kilometráž, ale i spoustu zajímavých informací. Protože, jak nás poučil pan Janda s panem Trávníčkem: ,,Cykloturistika je také turistika, tak koukejte kolem sebe.” Nám to stejně občas nedalo. Místo do krajiny jsme zabodli oči do zad toho před námi, nabrali tempo a místo pozorování panoramat jsme hlásili tomu za námi každý kamen na cestě. Bezpečnost především! Pro mnoho spolužáků byl tenhle výlet nejdelší cestou na kole v životě. Přes všechny rozvrzané řetězy, uvolněné brzdy, krásné výhledy a bolavé nohy toto nebyl vrchol dne. Po večeři jsme se totiž nezavrtali do pohodlných postelí mezi 4 stěny chatky, ale vyrazili po skupinkách do ložnice pod hvězdami. Úkol zněl jasně: VYDRŽET po širákem CELOU NOC. A tak jsme ve spacácích vítali středeční ráno z lesa za kempem
Když první plán tělocvikářů (poztrácet nás v lese) nevyšel, jelikož na rozcvičku jsme přišli všichni, připravili si pro nás na středu orientační sporty. Už jen trénink s mapou kempu byl legrační. A pak nás vypustili do lesa. Z mého pohledu orienťáka bylo skvělé v lese poslouchat volání: ,,Nejdeš na 21?” nebo ,,Kdo to vymejšlel, tohleto?” Do smíchu mi ale přestalo být ve chvíli, kdy si pro nás pan Janda připravil azimutovou hru, aneb zabav orienťačky. Nakonec ani druhý plán poztrácet nás nevyšel a my se těšili na noc v teplé posteli.
Čas utíkal jak voda. Byl tu čtvrtek. Dopoledním programem byla opět cyklistika. Jedna skupina se vypravila na Jelení Vrchy, zatímco druhá se zapotila do kopce k Plešnému jezeru. Škoda, že na Plechý už nezbyl čas. Nahoře jsme byli možná víc zplavení, než při odpoledním plavení po Vltavě.
Nikomu se nechtělo domů. Už jen zapalování ohně, zpívání a opékání špekáčků stále víc připomínalo páteční odjezd. Jenže tyhle myšlenky se rázem rozplynuly. Na programu byl totiž ještě jeden neočekávaný bod - noční orienťák. Tenhle běh byl nakonec ještě pestřejší, než si kdokoliv myslel. Pár cizích účastníků z kempu nám z orientačního závodu udělalo bojovku. Nakonec ale všechno dopadlo dobře.
Týden utekl jako voda a my zase stáli s kufry na parkovišti před nádražím. Obohacení o nové znalosti a o další společné zážitky.
Děkujeme tělocvikářům (paní Šebkové a paní Štěpánové, panu Jandovi, panu Šlechtovi a panu Trávníčkovi) za jejich energii a ochotu vytvořit pro nás tenhle skvělý týden. Myslím, že na kurz budeme vždycky rádi vzpomínat.
Za třídu 3.B, Klára Počtová
