Od 1. září 2007 vyučuje naše škola podle školního vzdělávacího programu (ŠVP). S tvorbou a postupným zaváděním ŠVP se snažíme změnit přežívající pojetí cílů vzdělávání tak, aby se učivo stalo prostředkem k dosažení tzv. klíčových kompetencí. K tomu je však zapotřebí změnit nejen vyučovací metody, ale i metody a kritéria hodnocení.

Za prioritní považujeme postupnou změnu základního vztahu učitel – žák. Tento vztah by měl být pozitivní a partnerský při současném respektování rolí jednotlivých subjektů vzdělávacího procesu.

Chtěli bychom, aby převažující strategií v procesu učení i organizování života školy byla spolupráce. Rádi bychom, aby výběr a strukturování učiva, jako prostředku k dosahování klíčových kompetencí, byl společným dílem učitelů i žáků. Vzdělávací obsah bude průběžně aktualizován v souvislosti s dosaženým stupněm poznání. Vzdělávání podporuje osobnostní a sociální rozvoj žáka, jeho kritické myšlení a schopnost rozlišovat dobro a zlo. V této souvislosti se budeme snažit, aby etika byla ne osamoceným vyučovacím předmětem, ale nezbytnou součástí všech vyučovacích předmětů i činností školy.

Učitelé se musí snažit poznat své žáky v celé šíři jejich osobnosti. Hodnocení je založeno na hledání pozitiv, nikoliv nedostatků. Pro hodnocení a klasifikaci má škola stanovená jasná pravidla.

Důležitou vlastností celého vyučovacího procesu je jeho smysluplnost. Učitelé i žáci by měli najít jasnou odpověď na zásadní otázky: "Proč toto učím? Proč se tomuto učím? Jaký význam to má pro můj život?".

Pro uskutečňování uvedených cílů je nezbytné vytvářet ve škole bezpečné, přátelské a příjemné prostředí. Při plnění tohoto nelehkého úkolu je nezbytná vzájemná spolupráce všech účastníků vzdělávacího procesu.

V realizaci tohoto zaměření jsme teprve na začátku. Věřím, že postupné vytváření školního vzdělávacího programu přispěje k naplnění výše uvedených cílů.