ZE ŽIVOTA ŠKOLY různé články

Normální je pomáhat

Každý z nás občas v životě potřebujeme pomoct – se školou, s učením, poradit, či dokonce odborný posudek a pomoc zdravotníků. Málo kdo má rád nemocniční prostředí, které bývá charakterizováno právě svými studenými zdmi, dezinfekčním odérem a ohlušujícím tichem. Dnes tomu už tak naštěstí není ve všech případech, ale přeci jen se nám pobyt v nemocnici nezamlouvá o nic více než zlomená noha. Když se ocitneme na sklonku života, tak je mnohdy potřeba odborná péče lékařů, ale buďme k sobě upřímní, chtěli byste strávit své poslední dny na nemocničním lůžku? Myslím, že valná většina z nás by si raději vybrala svou vlastní postel, jak to ale udělat? Naštěstí existují organizace, které tuto péči poskytují, říká se jim domácí hospice.

Hrajeme a zpíváme seniorům

Dne 7.6.2023 jsme se vypravili společně zazpívat a zahrát několik písní seniorům do restaurace Zlatá Hvězda. Byli jsme pozváni, neboť členové Fanklubu Pepy Nováka měli slavnostní posezení s bohatým kulturním programem. Mezi hosty dostali prvotní místo i studenti Gymnázia Písek. I když naše hudební seskupení nebylo velké, potěšili jsme osazenstvo. Svým vystoupením jsme okamžitě naladili přítomné. Nálada byla výborná. Už první naše píseň Když jsem já šel tou Putimskou...rozezpívala většinu členů. Za tónů harmoniky, kterou mistrně ovládají muzikanti Martin Losos a Jirka Topinka, jsme pokračovali výběrem písní z různých žánrů. Naše zpěvačky Verča Kalinová a Anička Kaiferová pomohly svým vystoupením k celkové středeční dobré pohodě. Nálada byla bouřlivá, veselá. Viděli jsme, jak se senioři dovedou bavit, užívat si život. Jsme rádi, že jsme jim touto formou mohli zpříjemnit jejich pravidelná "hvězdná" setkání.

Krásné dopoledne v Palackého sadech. Vyměnili jsme třídu za park a bylo to moc prima.:-)

Rakousko je země proslulá svými horami, zimními destinacemi a lyžařskými středisky. Jaká je ale Rakouská republika v létě? Napadlo vás se někdy zamyslet, jak to tam může vypadat bez sněhu, bez lyžařů? Třídy 4. O a 5. O se to rozhodly zjistit během dvoudenního výletu do země obehnané Alpami.

Ve čtvrtek 15. června jsme se vydali vlakem do Plzně. Naše cestování se stalo v podstatě adrenalinovým zážitkem. O výluce jsme předem věděli, nasedli jsme tedy do přistaveného autobusu. Při koupi vstupenek ale začalo drama. Naplánovaný program dne se málem celý změnil. Z minuty na minutu, podle toho, jaká zpoždění nabíraly jednotlivé vlaky, jsme uvažovali chvíli o návštěvě Strakonic, pak i jen Ražic s pěším návratem domů. Nakonec i díky velmi ochotné paní za přepážkou jsme vše zvládli a za dvě hodinky jsme v Plzni vystupovali na hlavním nádraží.

V pondělí 5. června jsme vyrazili na exkurzi do Prahy. Naše první kroky po vystoupení z autobusu směřovaly na Karlovo náměstí, kde jsme měli objednanou prohlídku na Neviditelnou výstavu. Po nezbytných organizačních opatřeních jsme se po skupinách vydali do světa tmy. Možnost vyzkoušet si na chvíli žít jako nevidomí občané, „nahlédnout“ do jejich každodenního života, skutečně si ho „osahat“, se ukázala jako nesmírně zajímavá.